Kapitola 3

Nikde nikdo, vzduch čistý. Okomentovala situaci růžovovláska, když stanula u paty mohutného buku. Ne snad, že by tu někoho takhle pozdě čekala, ale učitelé mívali ve zvyku čas od času procházet školní pozemky, aby se ujistili, že nikdo nikde nešije nějaké boudy. Pro jistotu strom oběhla a vzpažila ruce, načež se odrazila a vzum, už se jak lenochod kinklala na jedné ze spodních větví.

Ino s Tenten si z ní jako malé dělaly legraci a párkrát se i strhla hádka, vzhledem k tomu, že Ino nedokázala vystát potrhané a ušpiněné oblečení, natož pak hlínu za nehty, a to i v případě, že se nejednalo o oděv či nehty její. Sakura se při té vzpomínce usmála. Někdy bych chtěla být zase malá...

Když už byla alespoň deset metrů nad zemí, řekla si, že pro dnešek to stačí a usadila se na jedné tlustší větvi a zády se opřela o kmen. Byl sice teprve začátek září, ale listy už byly prořídlé a ona se tak mohla kochat pohledem na inkoustově černou oblohu, ozářenou tečkami hvězd.

Něco mi to připomíná... Pomyslela si, když pozorovala tu blikající nádheru, a najednou jí to trklo. Vždyť to vypadá jako ty spojovačky, kdy se spojují body podle čísel od nejmenšího po největší! Sakura je jako malá milovala. Zvedla tedy svou bledou ruku - v mdlém světle měsíce si připadala jako zombie - a začala jednotlivé hvězdy spojovat. Nejdřív se v nich pokoušela najít nějaké známé tvary, ale pak to prohlásila za nemožné a už si jen tak čmárala, když v tom ji vyrušilo dupání několika párů nohou.

 

"Hidan, Tobi, Deidara! Okamžitě se vraťte!" Peinův hlas se nesl přes hřiště a tři výše zmínění specialisté, kteří až do teď bezhlavě pronásledovali onu růžovovlásku, se zastavili.Pein uměl bejt protivnej bastard když chtěl, a zrovna měl hroznou chuť jim něco provést.

Když k nim spolu se zbytkem jejich skupiny, Akatsuki, došel, stáli pořád na stejných místech a neodvážili se ani mrknout. Pein zaujmul svou pozici uprostřed a vrhl po nich ten nejtekutodusíkovatější pohled, jakého byl schopen. "Koukejte se vzpamatovat, vy tři! To začnete takhle vyvádět jen kvůli jedný holce?!" Hidan otevřel pusu, asi aby Peinovi vysvětlil, jaký je rozdíl mezi touhle holkou a všemi ostatními holkami, ale Pein ho umlčel. "Sklapni Hidane, teď mluvím já. Takže-" přejel všechny pohledem, který jasně sděloval ještě-jednou-mi-někdo-skočído-řeči-a-vytrhám-vám-všechny-zuby. "-teď se všichni hezky otočíte a vrátíte se na kolej. Probereme to všechno zítra na schůzi, pošlu vám textovku. Zatím si to nechtě projít hlavou." 

Všichni zamručeli na souhlas (teďka mám představu partičky medvědů jak si tam tak někde mručej...) a otočili se. nakonec ve tmě zmizel i Hidan, i když nezapomněl střelit po Peinovi zlým pohledem, který by zabil i bizon. Ještě štěstí, že Pein není bizon, to vám povím...

 

Sakura seděla ve větvích a s vyvalenýma očima civěla na plácek hluboko pod ní, ze kterého právě zmizel i poslední kluk. Pak se začala potichu pro sebe smát. Divná parta... pomyslela si ještě, než slezla ze stromu a rozeběhla se stejným směrem, v jakém odešli ti podivíni. Cestou si poskakovala a máchala rukama, kompletně bezstarostná, ostatně jako vždy.

Ale ne, asi jsem to protáhla. Pomyslela si, když vzala za kliku od dívčí koleje a zjistila, že je zamčeno. No perfektní. Obešla tedy budovu na druhou stranu, kdy byly balkony a vytočila Inino číslo. Když to ani ne po dvou sekundách zvedla, zakvíkl jí do ucha její hlas a Sakura sebou trhla, načež telefon oddálila na vzdálenost paže. "Proboha Sakura, kde jsi! Nemohla jsem se ti dovolat a pryč jsi už skoro hodinu a půl!" Jejda... teď se cítila lehce provinile. "Promiň Ino, asi jsem se nějak zasnila, nebo tak něco... Každopoádně, hlavní dveře už jsou zavřený, takže tam budu muset vylézt. Otevřeš prosím okno?" Inina odpověď byla nečekaná. "Nope." 

Sakura zůstala zticha, zaražená. "Co prosím?" zkusila to znovu. "Máš smůlu Sak, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí." Áha, docvaklo to Sakuře. Ino nenáviděla přísloví a pořekadla, takže tu bylo jen jediné vysvětlení, "Ino, jsi opilá, můžeš mi prosím předat Hinatu?" vsadila si na svou černovlasou kamarádku, protože věděla, že Hinata by se nikdy alkoholu ani nedotkla. "Popros!" Bože můj... opilá Ino jí začínala vážně lézt na nervy a v jejím obočí se objevil tik. "Ó všemocná Ino, poníženě tě prosím, předej mi Hinatu a já tě budu uctívat navždy." proč si tuhle hořkou situaci trochu neosladit, že? Ino se na druhém konci zasmála a pak bylo chvíli ticho, tedy až na celkem hlasitou hudbu z pozadí, než se ozval znovu dívčí hlas, tentokrát však tišší a jemnější. "Sakuro, jsi tam?" růžovovláska se musela usmát. Hinata byla tak něžná a milá a roztomilá, že to až dojímalo k slzám. Měla dlouhé černé vlasy s modrými odlesky a rovnou ofinu a perleťové oči - prý to bylo dědičné v jejich rodině. Mimochodem, Neji, trochu upjatý kluk z PBR, byl její bratranec. I když se spíš choval, jako by to byl její otec.

"Nazdárek Hinato. Víš, mám tu jistý problém... Ino mi nechce otevřít okno, abych se mohla dostat dovnitř, hlavní vchod je totiž zamknutý." Hinata na druhém konci se zajíkla. "Ale ne, co to Ino napadlo? Počkej chvilinku, půjdu to okno otevřít." A zavěsila. Hned na to se ve druhém patře otevřelo okno a objevila se v něm Hinatina hlava. "A není to nebezpečné, Sak? Chci říct... je to dobrých pět metrů." Sakura se jen usmála a odmávla to. "Neboj Hin, loni se mi to stalo tolikrát, že už mám natrénovanou trasu." A s těmi slovy se vyhoupla na okno v přízemí. Hodně jí při tom pomáhlay mříže, které byly do oken v prvním patře zasazené, přesně kvůli žákům, jako je Sakura. Až na to, že ona svou šplhací schoplnbost vytáhla na vyšší level. 

Za deset minut už seděla na parapetu a zubila se na celé kolo. Zamrzla však uprostřed pohybu, když si všimla, že v ložnici, ve které spí jen ona, Ino a Hinata, je mnohem víc lidí, než by tam být mělo. Odněkud z kouta místnosti se ozval Narutův veselý hlas. "Sakuro! Všichni tu na tebe čekýáme, děvče, dáš si taky loka?!" Už spíš jen blábolil, než mluvila a Sakura si všimla, co držel v ruce. Zelená. No jistě, Narutův oblíbený alkoholický nápoj.

Sakura přejela místnost rentgenovým pohledem a rozesmála se. Hinata, Sasuke, Neji, Tenten, Temari, Shikamaru, Sai, Ino, Naruto, Kiba, Lee a Shino. Spolu s ní to byla kompetní třináctka, všichni se znají snad už od školky. "No ták, Sakuro, na zdraví!" A kurva... Tak teď bych se nedivila, ani kdyby roztálo peklo. Pomyslela si Sakura a málem nevěřila svým uším. Popravdě, kdyby neviděla, jak se Nejiho rty právě pohnuly a vypustily ze sebe tuhle větu, mylsela by si, že se jí jen něco zdálo. Ale pak si všimla lahve vína v jeho levé ruce... a tu pravou měl omotanou kolen Tentenina pasu. Zmińovaná bruneta se jen červenala a také trochu přiopile se nakláněla k Nejimu.

Nechci vidět, jak budeme vypadat zítra ve škole... Pomyslela si, než si sedla vedle Ino a vytrhla jí flašku Captain Morgana. Na zdraví! ...a lokla si. A ještě jednou. a do třetice všeho dobrého... a pak přestala počítat.

 

Jo, vážně párty hárd.